Coma Stereo: 1000 mest

Před dvěma lety jsem Coma Stereo v Brně vůbec nevnímal, měl jsem co dělat s tím, abych nakrmil nenasytného Davea Fishkina, když jsme dělali společný koncert s Andreou Rottinem, který právě Coma Stereo dotáhnul. Jediné, co o nich z té doby vím, je, že  se snažili sbalit nějaké kočeny, čemuž učinil přítrž nekompromisní Křenek.

O něco později už jsme jim dělali koncert s Keftes Party a vím, že to tehdy byl plodnej sběr: vedle splitu Fetch!/Elektročas a LP Fetch!: Parfum et Koteka jsem si domů dotáhnul i desku s tajemným názvem 1000 mest.

Život tomu chtěl, jak se tak říká, že jsem se k ní pořádně dostal až teď. Každej den ji sjíždím ve střídačce s Nathanem Bellem a všechno bych to vystih asi takhle: Kdybych dělal počítačovou hru, nejlíp nějaké zvrhlé akční RPG se sci-fi prvky, chtěl bych 1000 mest do soundtracku. Lidi by u monitoru umírali díky (ano, to slovo je na místě) tomu, jak je to skutečný.

Kytary mi místy nabuzujou vzpomínky na starý dobrý Ravelin 7 z doby kolem Circle Is Our Way, hlavně v rychlejších pasážích cítím naprosto upřímný a euforický nadšení a čekám, kdy se někdo zeptá na jméno, aby drásavě zoufalý hlas odpověděl číslo... "tisoč mest" (1000 mest). Tisíc měst, tisíc míst, tisíc jednotek hlasitýho ticha. Do toho apokalyptický klávesový aranže přibijou člověka k zemi. Tohle nesmí pouštět kosmonautům, co poletí na Mars, protože by je to donutilo spotřebovat palivo na brzdicí manévr na změnu kurzu k nejbližší galaxii (Kristalni voz).

Mám z toho furt vesmírný pocity a dojmy, který umocňujou dlouhosáhlý zkoumavý pohledy na geometricky koncipovanej obal. Všechny vály na týhle desce jsou jako tajná šifra koordinátů, který nekompromisně směřujou k bráně do vedlejších membránovejch světů, jako třeba Harakiri nebo i to pilotní intro Črna jutra (viz kvantovou mechaniku a fyziku voe). Vrcholem desky je titulní song, ale nemůžu nechat dopustit ani na jiný, jako elektrizující Uspavanka za tigre a hlavně nejdelší Dracula - to je regulérní hudební podklad ke Stokerovi, nomen omen, mráz běží po zádech a krajinou srdeční se rozlejvá příjemný, ale nebezpečný teplo. Upadnout do spánku by mohlo poškodit vaše nevědomí.

Věc, kterou ale oceňuju asi nejvíc, je slovinština, přesněji to, že se Coma Stereo vybodli na angličtinu a dělaj muziku v rodným jazyce. Tak by to mělo bejt všude a vždycky. Neznalej posluchač je tak trochu ochuzenej, ale je to zanedbatelný - jazyk má mimo jiný i svoji fonetickou rovinu, a jazykem Coma Stereo je primárně muzika a její atmosféra, tíživá jako sny lva zavřenýho v kleci, a zároveň lehká jak kilo peří = stav beztíže někde mezi světem a jeho prapočátkem. Božskej zážitek.