není smoking jako smoking

Jsem čistej už víc než 48 hodin. To samozřejmě znamená hovno, předpokládám, že skutečnej absťáček ještě přijde, ale rozhod jsem se napsat tenhle traktát, abych se jednak v pařáku červencovejch odpolední nenudil, a taky abych tak nějak vysvětlil (ale spíš nevysvětlil), proč jsem se rozhod přestat kouřit.

Jsem rád, že si nikdo ze mejch kámošů, co holdujou kouření, neklepe na čelo, že jsem dement. Je přece jasný, že je to moje věc, a jsem za to rád. Nehodlám taky bejt militantní nekuřák (jestli to dotáhnu do konce).

Kouřit jsem začal kolem patnácti, asi jako každej, první cigaretka u krabičáku s pankáčema, moták v hlavě a další jsem nechtěl. Časem se to opakovalo, motáky přestávaly bejt, cigaret přibejvalo. Přišla první Casablanca a balička za tři pětky. Pak tvrdší kalibry jako marsky, petry a startky. A jak člověk stárnul (hehe) a měl nějaký prachy, mohl si dovolit i lepší značky jako lakiny, camelky, elemka nebo občas i ty máčka a davidoffky. A pořád měl na paměti svoje jasný přesvědčení: nejsem závislej, můžu skončit, kdy se mi zachce.

To ale samozřejmě nebylo nic lehkýho. A jak mi do života vstoupily další nervující věci (rozchody, nešťastný lásky, problémy ve škole, v práci, s prachama, s lidma, kapely, koncerty apod.), nějak se mi do toho nechtělo.

Nevím ale, co mě osvítilo konkrétně. Je to nejspíš souhra více faktorů. Poslední dobou jsem hodně přemejšlel, jak jsem sám, tak taky nemám co lepšího na práci. Viděl jsem zprávy, ve kterejch to chlap naprášil z kvéru do ženský a jejího syna (syn umřel), jinej chlap spadl do lodního šroubu na přehradě a jinej sundal ženskou autem, když se vracela z vesnický zábavy. To všecko děsivě blízko mě a já si řek, že je dost způsobů jak můžu z tohohle světa odejít, tak proč by cigára měly bejt jeden z nich. Jak o tom tak ale přemejšlím, těch důvodů je několik, všechny maj na mým rozhodnutí určitej podíl, i když nejsem s to to přesně rozparcelovat. Jsou to ale asi tyhle:

1) rakovina - jestli mám z něčeho fóbii, jsou to žáby, jestli jsem z něčeho posranej strachem - je to rakovina. Viděl jsem umírat na rakovinu svou babku a nebyl to vůbec příjemnej pohled. A to celej život nekouřila. Jasný, vím, že rakovinu určitě způsobuje spousta dalších věcí, a když nedostanu raka plic, tak třeba takovej rak varlat je taky chuťovka. Přesto si ale myslím, že jsem raka krmil už dost dlouho a jestli někdy přijde, doufám, že bude milosrdnej. Přestat s cigárama je jen takovej pokus pro dobro mý duše, ale doufám, že i těla.

2) sere to lidi - Můj otec kouření vždycky nenáviděl, říkal, že kdyby mě někdy chytil jak kouřím, koupil by mi celej karton nejhnusnějších ukrajinskejch cigár bez filtru a donutil by mě kouřit jednu za druhou, až bych si vykouřil mozek z hlavy. Když jsem mu před nedávnem řek, že kouřím, odpověděl, že to ví, a že je to škoda.. Jsem dospělej. Vím, že ho to ale neskutečně sere. Stejně jako vím, že kouření nemá rádo dost lidí, který mám rád a na kterejch mi záleži, akorát jsou takoví machři, že to tolerujou, či spíš trpěj. Určitě jsou mezi nima i takoví, kterejm to nevadí, ale proč je s tím otravovat? Jasný, člověk může vždycky jít kouřit ven, na balkon nebo co já vím, ale takhle to bude ještě jednodušší.

3) stojí to prachy - Se stoupající měsíční spotřebou samozřejmě stoupaly i náklady, úplně zbytečný. Když mám dobrej měsíc, zůstane mi na útratu cca pět papírů, to jsou skoro dvě stovky na den. Z toho platím jídlo, cesty, koncerty, desky, hadry, knížky, komiksy, všecko. Dá se to, i když jsem trochu rozežranej, jsem schopnej našetřit si z toho dost na velkej víkendovej flám. Ale teď si vemte, že půlku z toho utratím za cigára. Co bych moh všecko mít, kdybych tu půlku navíc měl? Asi nic moc, ale takhle z toho mám akorát pálení na hrudníku a vobčas kašlu jak Meresjev na mráz.

4) estetickej rozměr - Cigáro v ruce pro někoho představuje cool artefakt, stačí se podívat na všecky ty hipsterský píče a jejich 100+1 způsobů jak držet cigáro u kafe. Nehádám se o tom, mě na tom nic esteticky zajímavýho nepřijde. Ale má to jinej estetickej dopad - žlutý prsty a nenávratně zežloutlý zuby. A smrdí to. Samozřejmě, že mi to nikdy nevadilo, a nevadí mi to ani teď, jen si to prostě uvědomuju. Dobře, řekněme, že tenhle faktor asi zrovna do desítek procent účinku na mý rozhodnutí nepůjde.

5) zdraví v píči - To na sobě už pociťuju. Makám rukama, fyzičku mám si myslím docela v cajku, ale když jde o plíce, není to vůbec dobrý. Před pár lety jsem byl na závodech v orienťáku a moje výkony neodpovídaly ani dědkům v kategorii 70+. O tom, že jsem málem chcíp při fotbale na loňským festivalu v brance ani nemluvím. Ale cigárka byly, že jo. Kdysi jsem běhal na závodech v orienťáku pod pět na kilák, to bylo v době mý největší slávy (juniorka), teď jsem byl rád za dvanáct minut. Naprosto zničenej, samozřejmě se na tom podepisuje i chlast a nezdravý jídlo, to vím.

6) lidi - Je to docela malicherný, ale svůj vliv to mělo taky. Cejtím se prostě s cigárem v hubě špatně s lidma, u nichž vím, že nekouřej, a chtěl bych jim ukázat, že to se mnou není tak zlý.

7) závislostí je vždycky dost - jsem závislej na spoustě věcí, není to chorobný, ale asi jako spousta mladejch chlapů mám rád opakovanou konzumaci různejch věcí: chlast (naštěstí nepiju tvrdej), počítačový hry, sport v televizi, muzika, komiksy, v mým případě pak ještě chorvatština, drbání jinejch lidí, kuřecí maso a tak, proč k tomu připojovat něco dalšího... navíc některejch z těch věcí (ať už dobrejch nebo zlejch) se zatím vzdávat nehodlám.... ale nejdůležitější důvod je tenhle:

8) jsem závislej na špatný věci - Uvědomil jsem si, že jsem na kouření doopravdy závislej, že už to není sranda a nemůžu prostě jen tak skončit, kdy se mi zachce. Nechtěl jsem ale přestávat postupně jako Bruce Willis, stříhat si cigára napůl apod. Řek jsem si, že to musím dát na tvrďáka a vysrat se na to ze dne na den. Jsem si vědomej toho, že to bude těžký, zkoušek bude dost - s chlapama v práci, v hospodě, na koncertě, kocovina, nervy, zima na zastávce... taky jsem od tý doby, co jsem přestal, už jednou selhal - a jsem rád, že to bylo zatím jen jednou. Vím, že určitě ještě selžu. Ale důležitý je, že s tím zatím bojuju.