pak jsme šli s karlem na jitřenku, protože jsme měli dvě hodiny čas před šichtou. čtyři hrnce a žádný cigáro, jelikož karlos nekouří, tak jsem ho ani nemoh sockovat. ale tam to byl cajk. po šichtě s pecou, majkem a gyüsem na charbulku.
charbulka, pokud nevíte, kde to je, je nonstop hned vedle psychiatrický léčebny (no fakt!), takže to mělo svoji symboliku. sem a ještě na obližní hospodu na špici (tam na rozdíl od charbulky vařej, maj kulébr a teplýho vrchního) choděj vožralci, který pustěj ze záchytky, stejně jako pacienti psychiatrický léčebny, co zdrhnou přes plot. má to svůj genius loci, však o tom taky psali borci z priglu, ale to je jedno.
vyžahnul jsem tam sedm kýblů, pustil v jukeboxu 5 songů od karmy, čímž jsem pořádně rozhodil nejen svoje kolegy (gyüso začal shánět kytku pro svoji ženskou), ale hlavně jsem nezbouchal ani jednu špinku. majk mi říkal, že se dobře držím (sám vyrubal asi dvě krabky máček). a fakt jsem se držel dobře. první malý vítězství - vystavenej pokušení ze všech stran, dal jsem přednost chorvatskýmu discu a celkem dobrý desítce géčka (ona se tam totiž vytočí, tak se to dá pít - my žijeme v brně, chápete mě). a navíc jsem si všim dvou zmrdů, co švihli klíč a chtěli nás tam zamknout, ale než se jim to povedlo, už měli málem tečku od majka a barmanka byla ráda, že tam má takový fajn kluky. jediný, čeho asi budu litovat, bude účet za telefon. esemesky do itálie asi nebudou zrovna sranda.
život bude krásnej. věřím tomu.
Žádné komentáře:
Okomentovat