kniha splněných přání (ach...)

na začátku roku jsem do žebře na webu silver-rocket napsal těchto pět přání do roku 2012...

deska Stevie Brufen
komiks Slezan
nový gramofon
vyjebat se na kouření
ať se náš pes naučí chcát venku

a jak to s něma vypadá?

1) deska Stevie Brufen 
máme nahráno, čekáme, až nám to franta s kubou pošlou a posíláme to na mix, budem se snažit sehnat prachy, aby to mohlo vyjít na vinylu (10palec nejspíš)... snad to seženem. ale deska bude.

2) komiks Slezan
s pechym jsme vymysleli první story, máme hotový první panel, brňáci nás za to upálí a rozpráší do svratky

3) nový gramofon
mám teď dva, jeden je úplně v loji, druhý má v prdeli přenosku (ale je relativně v pohodě, to opravím, do konce roku času dost)

4) vyjebat se na kouření
daří se mi to... jsem čistej už nějaký tři tejdny... paráda

5) ať se náš pes naučí chcát venku
antonin se veknu chcát naučil, nicméně už to ale není "náš" pes...

===
na to, že je rok draka, je to nějaký podezřelý, nemyslíte?

asi máte problém, pane pilch

furt jsem čistej, klid, ale zdá se, že mi přestává svědčit i chlast. včera jsme s křenkem dávali víno u dálnice v žabinách a pak šli na pivo do nonstopu. stydím se za to, ale aspoň se zasmějete, nechám promluvit kolegu. je to postmoderní báseň, jmenuje se:


hej ale nechapu ze sem byl tak zliskany, sem vypil jen litr vina a pivo

ja sem to tez nepochopil
se vratim z hajzlu a ty total na kary
sem si myslel ze si ze me delas picu
 ze to jako hrajes na me
abys mi ukazal jak sem byl ja zliskany v te lamplote
jen to vino a pak ses napil 2x piva a byl si v knaku
sis myslel ze sem naky josef pico!!!
si mi vypravel naky pribeh sileny co nedaval smysl
neco pico o neakych zlodejich
a pak ses zastavil a rikas:
"ty pico ale ty nejsi josef! do pice sorry krenek, sem si te spletl, nejsi nasrany?"

a nebo
"pico to je taky skurv ten pechy"
"proc?"
"no bo sel dom a nechal nas tu samotne liskat"
ti rikam ze sem si myslel ze ty si delas kozy ze me

pak si tam rval na toho typka na baru:"chces supu pico? mam ti jebnout?"
borec nastetsi videl ze si v pici tak nereagoval

pak si furt esemeskoval
asi s irenou
a pak si triskal chvilu mobilem o stul

presne jak ja v te lamplote

pak rikas:"hej krenek muzes spat u me esli chces, nemusis jezdit dom"
ja:"co pico, dyt ja sem doma"
ty:"my nejsme v nonu v husovicach?"

a furt si zpival nahlas jak cip
nejake chorvatske picoviny?
picu chorvatske picoviny
ti chuji co sedeli na baru pousteli v jukeboxu
team, elan, gotta, matusku, marleye
a tys to tam vyrvaval jak pan

pak si me objal
a rikas:"hej stary, ja vim ze to asi blbe,
ale ja vubec netusim kde ted jsme"

jo a ewajaksvine ti poslal sms "Zdechni"

a chtel jsi platit asi 3x

ale celkove spoko

tequila! a trochu důvodů, proč kouřit (notyvole!)

no tengo dinero, tengo trabajo, no tengo hambre, tengo sed grande.

celej den jsem včera balil věci na stěhování. udělal jsem přitom takovej džouk, ale nebudu ho sem psát, poňáč vím, že tendle blog čtou lidi, kterejm by se to nelíbilo, tak vám to neřeknu. zdaleka nemám hotovo, šibe mi z toho, esemesy do itálie lítaj furt, snad mě to nezkrouhne jak četnickej nůž.

asi kolem devíti jsem to zabalil. původní plán byl s pechym jít gemištovat, ale ozvala se magda, tak jsme šli do nonu. tři krigle nechutnýho kozla, ale furt lepší než desítka radegast, kterou tam prostě nevytočí a hnije jim to tam (magda tuhle osudnou chybu udělala). zigarete skore: 0. a pak jsme šli k magdě, měla naprosto vynikající vodku z ruska (4 panáky), parádní polívku (1 velkej talíř) a tequilu (1 panák). přidal se i rafalski. diskuse byla značně intelektuální. aby taky ne, když u stolu sedí religionista-psycholog-pedagog + filozof + bohemista-kroatista + biochemička. no, a do toho se kouřila vodní dýmka. to jsem dával.

tady mě právě napadlo, jestli se tím nezpronevěřuju svýmu předsevzetí. vím, že na to panujou vlastně dva názory - je to stejná (ne-li horší) špína X je to spoko. nevím, rafal nekouří, magda jo, ale vodní kouřili oba. já to kouřil taky. můj kolega z práce peťa naprosto nesnáší kouření, ale na vodárny je zas fajnšmekr. řek jsem si, že si s tímhle hlavu lámat nebudu. já chci přestat kouřit cigára, k vodní dýmce se dostanu jednou za čtvrt roku. howgh pro tenhle odstavec.

magda, když jsem jí říkal o svým pošetilým záměru, vytáhla téma, proč vlastně lidi kouřej. nevím, je to samozřejmě dost individuální, všechno to bude záležitost závislosti, ať už na cigárech samotnejch, nebo nějakejch ritualizovanejch ... rituálech. tak třeba magda si musí dycky zakouřit před spaním, chlapi v práci pravidelně kouřej před začátkem šichty a potom, co se naloží kamion do prahy. já měl taky svoje rituály, kouřil jsem vždycky po snídani a výhradně s ledovým kafem. ale samozřejmě jsem to sosal i jen tak. no a co vám řekne tyvole každej kuřák, i takovej, co se snaží marně přestat? "k tomu pivku si to cigáro prostě musím dát." začínám zjišťovat, že nemusim. ale něco se stejně blíží. začínám nevědět, co s rukou = včera jsem se přistih, jak "kouřím" redukci ke kabelu. třeba to ještě bude zajímavý.

jo a jedna perlička z mý rodiny: můj strejda se někdy na základce vsadil se svým spolužákem, že jeden nebude celej život kouřit a druhej chlastat. strejda je ten nekuřák a drží to už nějakejch pětapadesát let.

klamu tělem... stalo se

po šichtě opět (už mě to přestává bavit) na lamplotě s pecou a karlem. carlos vytahoval nějaké španělské hlody a peca vedl diskusi o tom, jaký je rozdíl mezi sci-fi a fantasy a nejlepších scénách z dědictví. ani jedna roura v hubě, ale když jsme pak čekali na tramvaj a pecovi to přijelo zrovna, když měl rozkouřeno, podával mi to ať to dojedu. odmítnul jsem to. karel mi pak řek, že se držím poněkud až moc dobře. jak by řekla moje kamarádka t.: vo.o.ou!

dneska nuda, snad se nám s pechym povede nahrát zpěvy do nejlepšího hype letního hitu, ale to moc nesouvisí s kouřením (teda trochu, pechy totiž kouří jak smetana, když je z litomyšle). u toho mě napadlo, že vlastně takhle se říkalo startkám v bystřici: śmietóna [šmjetuna], tj. smetana. "dej śmietóne" = dej mi startku.

psychiatrická léčebna, charbulka a první malý vítězství

my kluci, co spolu chodíme do hokny, občas nechodíme jen do hokny. třeba včera jsme přelezli plot u citybeach a hráli jsme asi dvě hodiny beach volley-ball, jak by napsal čapek. bylo to dobré, byl jsem 2x ve vítězným týmu a taky dal pár smečů jak hovado.

pak jsme šli s karlem na jitřenku, protože jsme měli dvě hodiny čas před šichtou. čtyři hrnce a žádný cigáro, jelikož karlos nekouří, tak jsem ho ani nemoh sockovat. ale tam to byl cajk. po šichtě s pecou, majkem a gyüsem na charbulku.

charbulka, pokud nevíte, kde to je, je nonstop hned vedle psychiatrický léčebny (no fakt!), takže to mělo svoji symboliku. sem a ještě na obližní hospodu na špici (tam na rozdíl od charbulky vařej, maj kulébr a teplýho vrchního) choděj vožralci, který pustěj ze záchytky, stejně jako pacienti psychiatrický léčebny, co zdrhnou přes plot. má to svůj genius loci, však o tom taky psali borci z priglu, ale to je jedno.

vyžahnul jsem tam sedm kýblů, pustil v jukeboxu 5 songů od karmy, čímž jsem pořádně rozhodil nejen svoje kolegy (gyüso začal shánět kytku pro svoji ženskou), ale hlavně jsem nezbouchal ani jednu špinku. majk mi říkal, že se dobře držím (sám vyrubal asi dvě krabky máček). a fakt jsem se držel dobře. první malý vítězství - vystavenej pokušení ze všech stran, dal jsem přednost chorvatskýmu discu a celkem dobrý desítce géčka (ona se tam totiž vytočí, tak se to dá pít - my žijeme v brně, chápete mě). a navíc jsem si všim dvou zmrdů, co švihli klíč a chtěli nás tam zamknout, ale než se jim to povedlo, už měli málem tečku od majka a barmanka byla ráda, že tam má takový fajn kluky. jediný, čeho asi budu litovat, bude účet za telefon. esemesky do itálie asi nebudou zrovna sranda.

život bude krásnej. věřím tomu.

o selhání poprvý a určitě ne naposled

předně: řekla mi soňa, že je ten můj blog strašnej patos, aspoň ten první příspěvek, ale není to snad celý patos? tak jedeme dál.

dneska po šichtě jsme s kolegou a totálně ožralým křenkem šli na pivo na lamplotu. v práci jsem se držel jak král, ale když jsem byl vystavenej tomu hospodskýmu prostředí, který je na lamplotě navíc prodchnutý šílenou aurou neštěstí, požádal jsem kolegu o cigáro. a pak ještě dvakrát.

dali jsme každej šest hrnců, to bych normálně vybouchnul tak deset dvanáct špinek, takže, nechci se samozřejmě vymlouvat a ni omlouvat, to zas nebylo tak zlý. dneska ráno jsem se ale probral se šíleným pocitem znechucení ze sebe samotnýho. to je jen dobře. věřím, že to pude.

a pak mi psal viťas že je na mý straně a že kdybych potřeboval spláchnout nějaký máčka do hajzlu, ať se ozvu = dík pičo!

není smoking jako smoking

Jsem čistej už víc než 48 hodin. To samozřejmě znamená hovno, předpokládám, že skutečnej absťáček ještě přijde, ale rozhod jsem se napsat tenhle traktát, abych se jednak v pařáku červencovejch odpolední nenudil, a taky abych tak nějak vysvětlil (ale spíš nevysvětlil), proč jsem se rozhod přestat kouřit.

Jsem rád, že si nikdo ze mejch kámošů, co holdujou kouření, neklepe na čelo, že jsem dement. Je přece jasný, že je to moje věc, a jsem za to rád. Nehodlám taky bejt militantní nekuřák (jestli to dotáhnu do konce).

Kouřit jsem začal kolem patnácti, asi jako každej, první cigaretka u krabičáku s pankáčema, moták v hlavě a další jsem nechtěl. Časem se to opakovalo, motáky přestávaly bejt, cigaret přibejvalo. Přišla první Casablanca a balička za tři pětky. Pak tvrdší kalibry jako marsky, petry a startky. A jak člověk stárnul (hehe) a měl nějaký prachy, mohl si dovolit i lepší značky jako lakiny, camelky, elemka nebo občas i ty máčka a davidoffky. A pořád měl na paměti svoje jasný přesvědčení: nejsem závislej, můžu skončit, kdy se mi zachce.

To ale samozřejmě nebylo nic lehkýho. A jak mi do života vstoupily další nervující věci (rozchody, nešťastný lásky, problémy ve škole, v práci, s prachama, s lidma, kapely, koncerty apod.), nějak se mi do toho nechtělo.

Nevím ale, co mě osvítilo konkrétně. Je to nejspíš souhra více faktorů. Poslední dobou jsem hodně přemejšlel, jak jsem sám, tak taky nemám co lepšího na práci. Viděl jsem zprávy, ve kterejch to chlap naprášil z kvéru do ženský a jejího syna (syn umřel), jinej chlap spadl do lodního šroubu na přehradě a jinej sundal ženskou autem, když se vracela z vesnický zábavy. To všecko děsivě blízko mě a já si řek, že je dost způsobů jak můžu z tohohle světa odejít, tak proč by cigára měly bejt jeden z nich. Jak o tom tak ale přemejšlím, těch důvodů je několik, všechny maj na mým rozhodnutí určitej podíl, i když nejsem s to to přesně rozparcelovat. Jsou to ale asi tyhle:

1) rakovina - jestli mám z něčeho fóbii, jsou to žáby, jestli jsem z něčeho posranej strachem - je to rakovina. Viděl jsem umírat na rakovinu svou babku a nebyl to vůbec příjemnej pohled. A to celej život nekouřila. Jasný, vím, že rakovinu určitě způsobuje spousta dalších věcí, a když nedostanu raka plic, tak třeba takovej rak varlat je taky chuťovka. Přesto si ale myslím, že jsem raka krmil už dost dlouho a jestli někdy přijde, doufám, že bude milosrdnej. Přestat s cigárama je jen takovej pokus pro dobro mý duše, ale doufám, že i těla.

2) sere to lidi - Můj otec kouření vždycky nenáviděl, říkal, že kdyby mě někdy chytil jak kouřím, koupil by mi celej karton nejhnusnějších ukrajinskejch cigár bez filtru a donutil by mě kouřit jednu za druhou, až bych si vykouřil mozek z hlavy. Když jsem mu před nedávnem řek, že kouřím, odpověděl, že to ví, a že je to škoda.. Jsem dospělej. Vím, že ho to ale neskutečně sere. Stejně jako vím, že kouření nemá rádo dost lidí, který mám rád a na kterejch mi záleži, akorát jsou takoví machři, že to tolerujou, či spíš trpěj. Určitě jsou mezi nima i takoví, kterejm to nevadí, ale proč je s tím otravovat? Jasný, člověk může vždycky jít kouřit ven, na balkon nebo co já vím, ale takhle to bude ještě jednodušší.

3) stojí to prachy - Se stoupající měsíční spotřebou samozřejmě stoupaly i náklady, úplně zbytečný. Když mám dobrej měsíc, zůstane mi na útratu cca pět papírů, to jsou skoro dvě stovky na den. Z toho platím jídlo, cesty, koncerty, desky, hadry, knížky, komiksy, všecko. Dá se to, i když jsem trochu rozežranej, jsem schopnej našetřit si z toho dost na velkej víkendovej flám. Ale teď si vemte, že půlku z toho utratím za cigára. Co bych moh všecko mít, kdybych tu půlku navíc měl? Asi nic moc, ale takhle z toho mám akorát pálení na hrudníku a vobčas kašlu jak Meresjev na mráz.

4) estetickej rozměr - Cigáro v ruce pro někoho představuje cool artefakt, stačí se podívat na všecky ty hipsterský píče a jejich 100+1 způsobů jak držet cigáro u kafe. Nehádám se o tom, mě na tom nic esteticky zajímavýho nepřijde. Ale má to jinej estetickej dopad - žlutý prsty a nenávratně zežloutlý zuby. A smrdí to. Samozřejmě, že mi to nikdy nevadilo, a nevadí mi to ani teď, jen si to prostě uvědomuju. Dobře, řekněme, že tenhle faktor asi zrovna do desítek procent účinku na mý rozhodnutí nepůjde.

5) zdraví v píči - To na sobě už pociťuju. Makám rukama, fyzičku mám si myslím docela v cajku, ale když jde o plíce, není to vůbec dobrý. Před pár lety jsem byl na závodech v orienťáku a moje výkony neodpovídaly ani dědkům v kategorii 70+. O tom, že jsem málem chcíp při fotbale na loňským festivalu v brance ani nemluvím. Ale cigárka byly, že jo. Kdysi jsem běhal na závodech v orienťáku pod pět na kilák, to bylo v době mý největší slávy (juniorka), teď jsem byl rád za dvanáct minut. Naprosto zničenej, samozřejmě se na tom podepisuje i chlast a nezdravý jídlo, to vím.

6) lidi - Je to docela malicherný, ale svůj vliv to mělo taky. Cejtím se prostě s cigárem v hubě špatně s lidma, u nichž vím, že nekouřej, a chtěl bych jim ukázat, že to se mnou není tak zlý.

7) závislostí je vždycky dost - jsem závislej na spoustě věcí, není to chorobný, ale asi jako spousta mladejch chlapů mám rád opakovanou konzumaci různejch věcí: chlast (naštěstí nepiju tvrdej), počítačový hry, sport v televizi, muzika, komiksy, v mým případě pak ještě chorvatština, drbání jinejch lidí, kuřecí maso a tak, proč k tomu připojovat něco dalšího... navíc některejch z těch věcí (ať už dobrejch nebo zlejch) se zatím vzdávat nehodlám.... ale nejdůležitější důvod je tenhle:

8) jsem závislej na špatný věci - Uvědomil jsem si, že jsem na kouření doopravdy závislej, že už to není sranda a nemůžu prostě jen tak skončit, kdy se mi zachce. Nechtěl jsem ale přestávat postupně jako Bruce Willis, stříhat si cigára napůl apod. Řek jsem si, že to musím dát na tvrďáka a vysrat se na to ze dne na den. Jsem si vědomej toho, že to bude těžký, zkoušek bude dost - s chlapama v práci, v hospodě, na koncertě, kocovina, nervy, zima na zastávce... taky jsem od tý doby, co jsem přestal, už jednou selhal - a jsem rád, že to bylo zatím jen jednou. Vím, že určitě ještě selžu. Ale důležitý je, že s tím zatím bojuju.