...ale taky vysoce koncentrovaná. Jedna z mejch guilty pleasures je projíždění diskusních fór Masarykovy univerzity (na rozdíl od děkana FF ale blahosklonně přehlížím číslovkové patvary). Můj zájem se vždy soustředí hlavně na diskusní fóra k přijímacímu řízení. To je totiž to místo, kde se koncentrují vysoké hodnoty plev, které ani neúspěšné přijímací řízení nebylo schopno odradit od spravedlivého boje za vyšší vzdělání.
Nemůžeme si dělat o úrovní českého vysokého školství iluze, ale určitě se máme líp jak v mnoha jiných státech. Už i rektor MU však naznačil, že takhle by to dál nešlo a trend nabírat kvanta studentů, ze kterých je pak akorát beztvará masa diplomovaných idiotů (moje interpretace, sám jsem jeden z nich) by měl skončit.
O tom, jací lidé mají ambice dostat se na vysokou školu, pak trefně hovoří právě výše zmíněné diskusní fórum. Objeví se v něm vždy určité procento věcných a inteligentních dotazů, které mají své opodstatnění (např. špatně vyhodnocené testy TSP). Drtivá většina se však točí kolem jedné věci: odvolání proti nepřijetí. A tato drtivá většina jsou právě ti lidé, jejichž ambice studovat na VŠ považuji nejen za komické, ale i za drzé.
Jak to vypadá? Klasicky se po neúspěšných přijímacích zkouškách fórum zaplní vlákny nazvanýmí "Odvolání", "Dotaz k odvolání", "Jak podat odvolání" apod. V každém tomto vlákně je vždy stejná otázka: "Nebyl jsem přijat, jak mám podat odvolání?" Někdy jsou tyto otázky doplněny i konkrétními důvody, proč se daný uchazeč chce odvolávat, cituji některé obzvlášť vypečené:
"Před TSP jsem si vzala léky, které ovlivnily mé soustředění." (no, tak si to neberu nebo dopředu požádám o zvláštní zacházení, když beru nějaké takové léky pravidelně a povinně)
"Věnoval jsem moc času otázce, která byla vyrazena, a tak jsem neměl čas věnovat se jiným, na rozdíl od ostatních." (zde doplním, že šlo o nejednoznačně formulovanou otázku, která byla vyřazena ze všech variant testů, tudíž se percentily nijak nezměnily - otázka jakoby neexistovala - a navíc při počtu uchazečů, cca 20 000, by se na toto mohl odvolat každý a tím pádem by se zase nic nestalo).
"Nestihnul jsem kvůli zpoždění vlaku TPS." (aha, no, a já měl třeba sračku....).
"V rodině jsme všichni vysokoškoláci a já mám opravdu velký zájem o studium."
Takových dotazů jsou fakt mraky, ale MRAKY. Nikdo z těchhle inteligentů si nebyl schopen ani přečíst pokyny k odvolání, kde se jasně říká, že to má smysl jen v případě, že univerzita porušila zákon nebo vnitřní předpisy, ani si přečíst jediné z těch 789 vláken, kde se na tentýž problém ptají jiní. Extrémní zájem o obor, rodinná tradice, zpoždění vlaku apod. jsou výslovně uvedeny jako neopodstatněné důvody. Proč, můžete odvodit sami.
V diskusním fóru nad těmito blouznivci bdí Mgr. Zuzana Uhlárová, která jim trpělivě odpovídá na jejich nejapné dotazy, vždy celou větou a ochotně s tím, že ji to mrzí, ale nedá se nic dělat. Na jiném fóru se jí pak dostane odměny v podobě urážek a nadávek typu "Uhlárová mě s každým dotazem pošle do prdele." Není to tak, do prdele bych vás posílal já, nekolegové. Tímto jí vzdávám tyvole hold za to, jak to dokáže ustát, a přeju jí něco jiného než Černovice. Blbost se porazit nedá.
středa 19. června 2013
středa 12. června 2013
Střepy do hlavy... SRSS memoáry
2006: Six Six Six
Čerstvě přijatej a zapsanej do Brna nemám co dělat o prázdninách (pracák už mě nebuzeruje). Majkl říká, že prej se jede na nějakej Točník. Nevím kde ani co to je, každopádně nejsme trapní, abychom jeli vlakem (viz Orlův text o tomtéž), tak vyrážíme na stopa. A protože jsme oškliví, jedem radši o den dřív. To se ukáže jako spoko volba, protože se dostáváme jen do Rosic. Tam chrápem ve chcankách na benzině a druhej den jsme rádi, že nás nějakej mukl, co se zrovna vrací z lochu, hodí aspoň do Třebíče. Je jasný, že to už nestíháme, tak jedem vlakem. Úděsná štreka přes Budějice a Plzeň, někdy kolem 9 večer jsme asi v Žebráku nebo kde, není nic vidět, na Točník vylezem, když už se neplatí vstupný, nebo ho minimálně po nás nikdo nechce. Na pódiu Balaclava zrovna končí a nastupujou Anyway. To mě nebaví, ale potkávám Orla a nějakého Vencu Tvarůžku. Oba se potutelně usmívaj a ukazujou mi na miniaturu Briana Molka, která postává opodál. "To je ten NoiseWriter pičo, take děcko pičo," dovídám se. Dneska ho známe pod trochu jiným jménem - soutěžní otázka pro mladší ročníky. Pak Vas Szuszanne, super jako dycky, Vilém gymnasta, Deverovka se mě tradičně pro změnu zase nelíbí (jsem škarohlíd, víme). Druhej den nechávam Majkla silnici jako správnej kámoš a jdu s ostatníma na vlak. V Přerově jde Venca koupit mrože. Vrací se s ledňáčky a vlak nám ujíždí. Orel dostává od Vency sadu, že jel přes celou republiku, aby si koupil vinyl o prasatech (Melvins: Pigs of the Roman Empire).
PLANETY FAN FACT!: Orel dostal tuhle přezdívku právě až na SRSSisSixSix od Vency, konkrétní legenda mi není jasná dodnes, ale já ho v té době znal pod úplně jinou přezdívkou - Gumák. Zajímavý taky je, že v Orlové ho paradoxně pořád nazývali postaru, když jsem tam teď byl.
.jpg)
2007: Swinger
Prapočátky MMM nebo co, ale ve Swingeru se nějak neangažuju. Šéfuje to Toro. Přijíždím do Těšína a vidím žlutej bus, kolem kterýho se motaj podivní hipíci (někdo z Hradce) a lidi, který by se dalo rozdělit do dvou kategorií: jedni jsou těžce nad věcí a mají přízvuk na předposlední slabice, druzí maj lehce vyvalený voči a toužebně hleděj směrem k Piastovský věži, kde možná čekají západ. Koncerty jsou všecky dym jak skurv, vlastně si uvědomuju, že tam tehdy hráli Gnu, takže teď v LMB jsem je viděl vlastně podruhý. Poslední OTK už nedávám a padám do komatu, ve vlaku zaspím a probudím se na hranicích ve Svrčinovci. Cestou pěšky do Mostů u Jablunkova si říkám, že punku už bylo dost.
2008 a 2009 vynechávám.
2010: Showcase
Hrajem tady s pravěkou verzí Stevie Brufen, jako jediná kapela, která není kapela. Je to přelomová záležitost: pražáci v Brně! Navíc na posvátný půdě Zbrojovky. Kacířskej podnik ale maká jako stroj, všechno jde podle plánu a tak, jak to mělo bejt načasovaný. Pro mě jasnej vrchol Le Christ Hypercubistic, jinak se spíš pohybuju kolem baru, kde Radim a Aran točej piva jak zběsilý a snažej se u toho bejt vtipný. Po půlnoci potyčka s nějakou ženskou na baru a odchod dom, dojezd v nonstopu a druhej den jen slyším, jak se Maňa nahatej vychcal na bar a všem to přišlo jako příjemná tečka.
2011: Slovo
Podivnej kabaretní podnik, slabá účast, na pípě Viťas a Kácov, rychlý koma. Má to skluz, dobrej je akorát Bugrr, když jdem na řadu my s MMM, jsem už tak našitej, že svoji přednášku o dějinách slezskýho noiserocku natáhnu na nesnesitelnou dýlku, zatímco Toro stojí na podiu vedle mě jak kondom a nic neříká. Ještě v noci jedeme domů. A pocit mám nijakej.
2012: Stopa
Tohle oceňuju jako bejvalej mistr Slezska a vicemistr Moravy v orientačním běhu. Opráším starou buzolu a chvílema dokonce uvažuju o tom, že začnu zase běhat. Druhá věc je Krakonoš na pípě - rychlý koma II. O lese už jsem někde psal, na Vartě si pamatuju akorát Raketoplán a kousek Planet a nejspíš i noar+is+. Druhej den se snažím vyžehlit nějaký svoje opilecký excesy jako moje oblíbený chrstání piva do ksichtu jinejm lidem nebo neustálý odcházení a přicházení o rozum. Druhej den se vloupávám do Pecháčkovy haciendy a málem jsem ubodán vidlemi, naštěstí paní Pecháčková je slabá žena, takže se mi daří prchnout. První nov v novým bytě... a letos?
2013: Summa
Upřímně řečeno tam jedu spíš kvůli kámošům než kvůli kapelám, mám tam taky tajnou misi a přijede nejspíš i můj kámoš Eimantas z Litvy. Ale třeba se mi to jen zdá a je to jen halucinace z podvýživy, po který přijde pomalá smrt hladem nebo umrznutí.
Čerstvě přijatej a zapsanej do Brna nemám co dělat o prázdninách (pracák už mě nebuzeruje). Majkl říká, že prej se jede na nějakej Točník. Nevím kde ani co to je, každopádně nejsme trapní, abychom jeli vlakem (viz Orlův text o tomtéž), tak vyrážíme na stopa. A protože jsme oškliví, jedem radši o den dřív. To se ukáže jako spoko volba, protože se dostáváme jen do Rosic. Tam chrápem ve chcankách na benzině a druhej den jsme rádi, že nás nějakej mukl, co se zrovna vrací z lochu, hodí aspoň do Třebíče. Je jasný, že to už nestíháme, tak jedem vlakem. Úděsná štreka přes Budějice a Plzeň, někdy kolem 9 večer jsme asi v Žebráku nebo kde, není nic vidět, na Točník vylezem, když už se neplatí vstupný, nebo ho minimálně po nás nikdo nechce. Na pódiu Balaclava zrovna končí a nastupujou Anyway. To mě nebaví, ale potkávám Orla a nějakého Vencu Tvarůžku. Oba se potutelně usmívaj a ukazujou mi na miniaturu Briana Molka, která postává opodál. "To je ten NoiseWriter pičo, take děcko pičo," dovídám se. Dneska ho známe pod trochu jiným jménem - soutěžní otázka pro mladší ročníky. Pak Vas Szuszanne, super jako dycky, Vilém gymnasta, Deverovka se mě tradičně pro změnu zase nelíbí (jsem škarohlíd, víme). Druhej den nechávam Majkla silnici jako správnej kámoš a jdu s ostatníma na vlak. V Přerově jde Venca koupit mrože. Vrací se s ledňáčky a vlak nám ujíždí. Orel dostává od Vency sadu, že jel přes celou republiku, aby si koupil vinyl o prasatech (Melvins: Pigs of the Roman Empire).
PLANETY FAN FACT!: Orel dostal tuhle přezdívku právě až na SRSSisSixSix od Vency, konkrétní legenda mi není jasná dodnes, ale já ho v té době znal pod úplně jinou přezdívkou - Gumák. Zajímavý taky je, že v Orlové ho paradoxně pořád nazývali postaru, když jsem tam teď byl.
2007: Swinger
Prapočátky MMM nebo co, ale ve Swingeru se nějak neangažuju. Šéfuje to Toro. Přijíždím do Těšína a vidím žlutej bus, kolem kterýho se motaj podivní hipíci (někdo z Hradce) a lidi, který by se dalo rozdělit do dvou kategorií: jedni jsou těžce nad věcí a mají přízvuk na předposlední slabice, druzí maj lehce vyvalený voči a toužebně hleděj směrem k Piastovský věži, kde možná čekají západ. Koncerty jsou všecky dym jak skurv, vlastně si uvědomuju, že tam tehdy hráli Gnu, takže teď v LMB jsem je viděl vlastně podruhý. Poslední OTK už nedávám a padám do komatu, ve vlaku zaspím a probudím se na hranicích ve Svrčinovci. Cestou pěšky do Mostů u Jablunkova si říkám, že punku už bylo dost.
2008 a 2009 vynechávám.
2010: Showcase
Hrajem tady s pravěkou verzí Stevie Brufen, jako jediná kapela, která není kapela. Je to přelomová záležitost: pražáci v Brně! Navíc na posvátný půdě Zbrojovky. Kacířskej podnik ale maká jako stroj, všechno jde podle plánu a tak, jak to mělo bejt načasovaný. Pro mě jasnej vrchol Le Christ Hypercubistic, jinak se spíš pohybuju kolem baru, kde Radim a Aran točej piva jak zběsilý a snažej se u toho bejt vtipný. Po půlnoci potyčka s nějakou ženskou na baru a odchod dom, dojezd v nonstopu a druhej den jen slyším, jak se Maňa nahatej vychcal na bar a všem to přišlo jako příjemná tečka.
2011: Slovo
Podivnej kabaretní podnik, slabá účast, na pípě Viťas a Kácov, rychlý koma. Má to skluz, dobrej je akorát Bugrr, když jdem na řadu my s MMM, jsem už tak našitej, že svoji přednášku o dějinách slezskýho noiserocku natáhnu na nesnesitelnou dýlku, zatímco Toro stojí na podiu vedle mě jak kondom a nic neříká. Ještě v noci jedeme domů. A pocit mám nijakej.
2012: Stopa
Tohle oceňuju jako bejvalej mistr Slezska a vicemistr Moravy v orientačním běhu. Opráším starou buzolu a chvílema dokonce uvažuju o tom, že začnu zase běhat. Druhá věc je Krakonoš na pípě - rychlý koma II. O lese už jsem někde psal, na Vartě si pamatuju akorát Raketoplán a kousek Planet a nejspíš i noar+is+. Druhej den se snažím vyžehlit nějaký svoje opilecký excesy jako moje oblíbený chrstání piva do ksichtu jinejm lidem nebo neustálý odcházení a přicházení o rozum. Druhej den se vloupávám do Pecháčkovy haciendy a málem jsem ubodán vidlemi, naštěstí paní Pecháčková je slabá žena, takže se mi daří prchnout. První nov v novým bytě... a letos?
2013: Summa
Upřímně řečeno tam jedu spíš kvůli kámošům než kvůli kapelám, mám tam taky tajnou misi a přijede nejspíš i můj kámoš Eimantas z Litvy. Ale třeba se mi to jen zdá a je to jen halucinace z podvýživy, po který přijde pomalá smrt hladem nebo umrznutí.
sobota 1. června 2013
skoro už rok...
Tyvole za pár dní to bude skoro rok, co jsem přestal kouřit, a rád bych se podělil o několik poznatků, ke kterejm jsem dospěl.
V první řadě je to fakt, že jsem na sobě fyzicky pocítil nějakej efekt. Jsem teda furt vyžranej (mám tyvole 93 kg, když nejdu dva tejdny do práce, jinak tak 86), ale tak nějak pociťuju vnitřně určitý zlepšení.
Druhá věc je ta, že fakt teď oceňuju a vnímám, když jsem v nekuřáckým prostředí, že ráno nesmrdím - ani já, ani hadry (teda aspoň ne cigárama, hehe). Je to super, fakt, nesmrdí celej kvartýr a rajčata na balkoně si to můžou dávat taky v čistším vzduchu... kozel zahradník...
No dobře. Další věc je, že jsem se stal na kouření i trochu alergickej - samozřejmě fakt nemám nic proti tomu, když ty sračky do sebe někdo dobrovolně pumpuje (sám jsem to dělal x let), ale už mi je docela nepříjemný, když mi to někdo čoudí pod nos. Kuřácký pauzy v práci tak vyplňuju třeba jídlem (proto tyvole mi říkaj Tloušť), protože s těma lidma nemůžu během toho bejt. Na koncertě Gnu v Lucerně jsem stál v rohu dole a během deseti sekund si kolem mě zapálili nejmíň tři lidi a fakt mi z toho nebylo dobře. Nevím, jestli je to nějaká póza mýho mozku, protože jindy bych měl asi v piči, ale prostě už to takhle vnímám.
No a nakonec jsem díky tomu byl jaksi "nucenej" vyhledávat v Brně nekuřácký hospody. Nemyslím tím teď hospody s oddělenými prostory pro nekuřáky, ale fakt komplet nekuřácký, a tak jsem našel třeba knajpu U Dědků na Veveří, kde točej skvělýho špinavýho Poutníka nebo Hluchou zmiji na téže ulici, kde dávaj pro změnu super Poličku a něco, čemu kolega dr. Stehlík říká Ipa, a je to dobrý jak svině.
Jsem taky rád, že se v Boru začala praktikovat praxe (pleonasmus) nekouření před pódiem a že to lidi dost dodržujou, sice to moc nepomáhá v globálu, protože v lokálu (dneska jsem vtipnej) se kouří normálka, ale aspoň během koncertu člověk nechcípne. Že jsou poslední dobou řady dost prořídlý je druhá věc, ale cigára s tím nemaj co dělat... podezřívám ilumináty z NKVB.
Takže tyvole: Jestli můžete, nekuřte, je to spoko.
V první řadě je to fakt, že jsem na sobě fyzicky pocítil nějakej efekt. Jsem teda furt vyžranej (mám tyvole 93 kg, když nejdu dva tejdny do práce, jinak tak 86), ale tak nějak pociťuju vnitřně určitý zlepšení.
Druhá věc je ta, že fakt teď oceňuju a vnímám, když jsem v nekuřáckým prostředí, že ráno nesmrdím - ani já, ani hadry (teda aspoň ne cigárama, hehe). Je to super, fakt, nesmrdí celej kvartýr a rajčata na balkoně si to můžou dávat taky v čistším vzduchu... kozel zahradník...
No dobře. Další věc je, že jsem se stal na kouření i trochu alergickej - samozřejmě fakt nemám nic proti tomu, když ty sračky do sebe někdo dobrovolně pumpuje (sám jsem to dělal x let), ale už mi je docela nepříjemný, když mi to někdo čoudí pod nos. Kuřácký pauzy v práci tak vyplňuju třeba jídlem (proto tyvole mi říkaj Tloušť), protože s těma lidma nemůžu během toho bejt. Na koncertě Gnu v Lucerně jsem stál v rohu dole a během deseti sekund si kolem mě zapálili nejmíň tři lidi a fakt mi z toho nebylo dobře. Nevím, jestli je to nějaká póza mýho mozku, protože jindy bych měl asi v piči, ale prostě už to takhle vnímám.
No a nakonec jsem díky tomu byl jaksi "nucenej" vyhledávat v Brně nekuřácký hospody. Nemyslím tím teď hospody s oddělenými prostory pro nekuřáky, ale fakt komplet nekuřácký, a tak jsem našel třeba knajpu U Dědků na Veveří, kde točej skvělýho špinavýho Poutníka nebo Hluchou zmiji na téže ulici, kde dávaj pro změnu super Poličku a něco, čemu kolega dr. Stehlík říká Ipa, a je to dobrý jak svině.
Jsem taky rád, že se v Boru začala praktikovat praxe (pleonasmus) nekouření před pódiem a že to lidi dost dodržujou, sice to moc nepomáhá v globálu, protože v lokálu (dneska jsem vtipnej) se kouří normálka, ale aspoň během koncertu člověk nechcípne. Že jsou poslední dobou řady dost prořídlý je druhá věc, ale cigára s tím nemaj co dělat... podezřívám ilumináty z NKVB.
Takže tyvole: Jestli můžete, nekuřte, je to spoko.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)