pátek 29. listopadu 2013

Chorvatsko směřuje do riadnej piči...

V neděli 1. 12. se v Chorvatsku uskuteční nevídaná věc - referendum o ústavním zákotvení definice manželství. Navrhovatelem referenda byla klerofašistická skupina "U ime obitelji" (Ve jménu rodiny), v jejímž čele stojí zasloužilá pitka matka Željka Markić. Té se spolu s jejími nohsledy, kteří stoposto na pornowebech do vyhledávače zapisujou "busty mature", podařilo sehnat dost podpisů, aby jí ústavní soud vyhověl ve vypsání referenda, jehož jedinou otázkou je: Jeste li za to da se u Ustav RH unese odredba po kojoj je brak životna zajednica žene i muškarca? (Hlasujete pro, aby se do Ústavy Chorvatské republiky zanesla definice manželství jako životního společenství ženy a muže?)

Podle klerofašistů je totiž instituce manželství v Chorvatsku ohrožena a je ji tedy třeba chránit zákonem nejvyšším. Ponechme stranou, že manželství v žádném případě v ohrožení není, pokud tedy tímto ohrožením nemyslíme ekonomický sajrajt, v němž se Chorvatsko nachází, a v němž je už tak dost velkým rizikem vůbec rodinu zakládat. Referendum, které s největší pravděpodobností tuhle zhůvěřilost do ústavy protlačí, je totiž nebezpečným precedentem, který může vést do riadnej piči...

Napadlo mě totiž něco děsivého v souvislosti se skandálem, který způsobil fotbalista Joe Šimunić po vyhraném kvalifikačním barážovém zápase s Islandem, kdy si vzal od spíkra mikrofon a začal tribuny hecovat zvoláním hesla "Za dom!", na což mu stadion chutě odpovídal "Spremni!". Jde o pozdrav, který používali během 2. světové války ustašovci a je analogický například k německému "Sieg Heil!". Pár dní poté se na Šimunićovu stranu přidali i spontánně fanoušci Hajduku Split, když se jim povedlo synchronizovaně na domácím stadioně doplnit "Za dom spremni!" ještě chutnějším "Ajmo ustaše!" (Do toho, ustašovci!). Šimunić se nemotorně pokouší obhájit tím, že by se jeho kritici měli naučit historii, že jde o pozdrav mnohem starší. To je sice pravda, nicméně v letech 1941 - 1945 do sebe tahle původně pouze "vlastenecká" průpovídka nasála tolik krve, že se jen těžko může vedrat do úst komukoliv, kdo má alespoň základní etické hodnoty, jako třeba že vražda je špatná. Sociolingvistika ovšem není něco, co vysvětlíte lidem v diskusích na zpravodajských serverech.

Željka Markić a její klerofašistická skupina vyhraje referendum, kterým vrátí Chorvatsko do středověku. Děsím se toho, že někoho napadne vypsat referendum, které bude požadovat, aby se do ústavy zaneslo "Za dom spremni je vlastenecký, a nikoliv fašistický pozdrav". Podpisů by na to sehnali víc než dost.

čtvrtek 5. září 2013

Kosovo je Srbija, ale asi jen když se to hodí



Českými internety proběhla v posledních dnech zpráva o fotomontáži, kterou bravurně provedl Prostějovský deník, tedy cosi, co opticky připomíná noviny, obsahem však septik. Inu, blíží se volby a ne každý občan, který s rozhořčením zprávu o Romech ničících automobily komentoval, ví, jak vypadají uniformy policistů v České republice.

Obdobný případ se však nyní udál v Srbsku. Byť se jedná o poněkud odlišnou situaci, určité paralely v ní můžeme nalézt i ve vztahu k naší české kauze.
Stejně jako v ČR se totiž blíží volby i na Kosovu, a ty budou s největší pravděpodobností ignorovány obyvatelstvem srbské národnosti. Byť se albánské úřady dušují, že vše proběhne podle demokratických principů a nikomu nebude hlasování znemožněno či znepříjmněno, valná část Srbů na Kosovu i v Srbsku samotném se radši věnuje poslechu nestárnoucího šlágru „Albánci nás pohltí“. Na podporu této paranoie vyšel 4. září v plátku Večernje novosti, jenž také připomíná noviny jen opticky, článek, ve kterém se upozorňuje na alarmující fakt, že Albánci z Kosova skupují nemovitosti ve městě Niši na jihu Srbska. 

Poselství článku je temné: Albánci skupují nemovitosti, v nichž se přihlásí k (samozřejmě fiktivnímu) trvalému bydlišti, na základě čehož dostanou srbský pas. Lid v komentářích samozřejmě běsní – jako by se mu fráze „Kosovo je Srbsko“ hodila jen tehdy, když... se mu to hodí. Třešničkou na dortu je pikantní historka o Albánci, kterého policie zadržela bez občanky. Dotyčný „galantně“ zaplatil zfleku pokutu 5 000 dinárů (cca 1000 Kč) a ještě se zeptal, kde se dá v Niši koupit byt.

Tahle žumpa novinařiny má ale ještě další chutnou nadstavbu: prakticky totožný článek vyšel loni v srpnu na portálu Niške vesti (www.niskevesti.info). Někdo pouze překopíroval většinu pasáží a vytvořil z nich staronového Albánce Süsse, který se množí jako hmyz a směřuje k pohlcení tisíciletého srbského národa. Podle některých jde o dílo tajných služeb, které se snaží posílit nenávist k Albáncům. Je teda Kosovo Srbsko? Nevím, posuďte sami (k porovnání není třeba znalost jazyka, stačí umět poznat písmena):


Je zajímavý, jak média, která se nehodí ani na to utření zadku, jdou na ruku populistickým politickým silám, které hodlají postavit svůj budoucí (ne)úspěch na nacionalismu, antialbanismu či anticiganismu, jak chcete. Bohužel soudě podle komentářů pod takovými články má člověk pocit, že se ocitl někde v Německu v roce 1937.

sobota 20. července 2013

Proč bychom měli poslouchat black metal? Trochu netradiční "recenze" na Masters Hammer

Nevím, jestli jsou Master's Hammer blackmetal, ostatně nemám rád škatulkování, ale metal je to určitě (budu používat termín blackmetal, snad laskavý čtenář pochopí, jak to myslím). Metal jsem nikdy neposlouchal a nehodlám na tom nic měnit. Důvod, proč mě deska Vracejte konve na místo od Master's Hammer naprosto rozstřelila a sjíždím ji několikrát denně (o tom, že v Boru je to vždycky soundtrack ani nemluvím), jsou texty. A texty, jak je vidím já se svou trochou blbé erudice, jsou právě tématem tohohle žbleptu.



Nejdřív to byl efekt humorný, kterým jsou texty prošpikovány jak dobře proložený špíz. Už název alba a titulní píseň si říkají o antologické zvěčnění. Pak jsem ale začal víc zkoumat motivy, které se tam objevují, a zjistil jsem, že texty alba mi evokují jednu ze zásadních epoch světového básnictví, a to je moderna, přesněji její dekadentní větev.

Typické blackmetalové motivy jako je smrt, hnus, temnota, peklo, rozklad aj. se přirozeně prolínají s estetickými požadavky dekadentního umění přelomu 19. a 20. stol. Můžeme říct, že takový Hlaváček, ať zůstaneme u nás, byl de facto zakladatel českého blackmetalového textu. Bez příčiny. Z vlastní zkušenosti vidím, že ve slovanském prostředí, které bylo tou dobou vždycky o krok pozadu za západoevropským děním, je takových jmen více (například srbský básník Vladislav Petković Dis - už jeho pseudonym, který si zvolil podle pekelného města z Dantova Pekla, je výmluvný dost, a to neznal kytary do véčka a dvojšlapky). Když se pak podívám na texty MH, napadá mě, jak by asi obstály v době, kdy se hroutilo rakouské císařství.

Jsem si jistý, že by je kritika roznesla na kopytech. Kritika, která byla rigidní, uzavřená ve vlastní české zaprděnosti (jaká je ostatně dodnes), a jediný, kdo by je ocenil, by byli ochlastové a bolestíni z okruhu Moderní revue. A samozřejmě pozdější generace. Tak jako ta moje. Master's Hammer naplňují dokonale obrázek drzého floutka, který se nebojí říct, že život stojí za piču, a bylo by snad nejlepší z něho co nejdřív zmizet (ušetři mě, Die, života věčého / beztak jsem duševně uondán). Smrt je samozřejmě absolutní, a do jejích osidel vedou nejen nemoci srdce a novotvary, ale už jen samotné sny, které jsou nakouknutím do absolutna. V tomhle smyslu jsou ty texty vlastně pozitivní - nenabízejí sice obrázky posmrtného ráje a velké žranice, ale aspoň jdou přímo k jádru věci - jsme bezcenná rasa, a tak si to taky vyžerem, tak proč se s tím moc jebat.

Dandysticky aristokratický model básníka naplňují MH lepkavou češtinou narvanou vančurovskými obraty, přechodníky a konstrukcemi na hranici pasivní slovní zásoby (sám jsem si musel najít ve slovníku, co znamená mázdra nyvá). Je to póza, do které se záměrně staví - jsou lepší než lidská lůza, která se honí za "spokojeným životem", ať už to znamená cokoliv. MH mají radši temnou stránku naší bídné existence. To vše doplňuje samozřejmý ironický škleb, se kterým drze shlíží z výšin svého nahnilého Parnasu na hmyz lidstva.

Nemůžu však říct, že jde o modernisty v tom literárním slova smyslu, protože od té doby uteklo sto let. Dějiny se ale vrací ve spirále, a tak MH obohacují tuhle blackmetalovou modernu o aktuální reálie a konotace (samopal, cirgule, Lovecraft), a to je úplně normální - pracují s texty své doby, a zároveň jsou pořád na umělecké - jo, nebojím se to použít - výši. Forma je téměř dokonalá, obsah naprosto.

Poslouchám Master's Hammer kvůli textům, a možná bych mohl začít poslouchat i jiný blackmetal ze stejného důvodu. Něco mi ale říká, že tohle už ale nic nepřebije.

středa 19. června 2013

Panegyrik pro Zuzanu Uhlárovou, aneb Lidská blbost není nejen nekonečná...

...ale taky vysoce koncentrovaná. Jedna z mejch guilty pleasures je projíždění diskusních fór Masarykovy univerzity (na rozdíl od děkana FF ale blahosklonně přehlížím číslovkové patvary). Můj zájem se vždy soustředí hlavně na diskusní fóra k přijímacímu řízení. To je totiž to místo, kde se koncentrují vysoké hodnoty plev, které ani neúspěšné přijímací řízení nebylo schopno odradit od spravedlivého boje za vyšší vzdělání.

Nemůžeme si dělat o úrovní českého vysokého školství iluze, ale určitě se máme líp jak v mnoha jiných státech. Už i rektor MU však naznačil, že takhle by to dál nešlo a trend nabírat kvanta studentů, ze kterých je pak akorát beztvará masa diplomovaných idiotů (moje interpretace, sám jsem jeden z nich) by měl skončit.

O tom, jací lidé mají ambice dostat se na vysokou školu, pak trefně hovoří právě výše zmíněné diskusní fórum. Objeví se v něm vždy určité procento věcných a inteligentních dotazů, které mají své opodstatnění (např. špatně vyhodnocené testy TSP). Drtivá většina se však točí kolem jedné věci: odvolání proti nepřijetí. A tato drtivá většina jsou právě ti lidé, jejichž ambice studovat na VŠ považuji nejen za komické, ale i za drzé.

Jak to vypadá? Klasicky se po neúspěšných přijímacích zkouškách fórum zaplní vlákny nazvanýmí "Odvolání", "Dotaz k odvolání", "Jak podat odvolání" apod. V každém tomto vlákně je vždy stejná otázka: "Nebyl jsem přijat, jak mám podat odvolání?" Někdy jsou tyto otázky doplněny i konkrétními důvody, proč se daný uchazeč chce odvolávat, cituji některé obzvlášť vypečené:

"Před TSP jsem si vzala léky, které ovlivnily mé soustředění." (no, tak si to neberu nebo dopředu požádám o zvláštní zacházení, když beru nějaké takové léky pravidelně a povinně)

"Věnoval jsem moc času otázce, která byla vyrazena, a tak jsem neměl čas věnovat se jiným, na rozdíl od ostatních." (zde doplním, že šlo o nejednoznačně formulovanou otázku, která byla vyřazena ze všech variant testů, tudíž se percentily nijak nezměnily - otázka jakoby neexistovala - a navíc při počtu uchazečů, cca 20 000, by se na toto mohl odvolat každý a tím pádem by se zase nic nestalo).

"Nestihnul jsem kvůli zpoždění vlaku TPS." (aha, no, a já měl třeba sračku....).

"V rodině jsme všichni vysokoškoláci a já mám opravdu velký zájem o studium."

Takových dotazů jsou fakt mraky, ale MRAKY. Nikdo z těchhle inteligentů si nebyl schopen ani přečíst pokyny k odvolání, kde se jasně říká, že to má smysl jen v případě, že univerzita porušila zákon nebo vnitřní předpisy, ani si přečíst jediné z těch 789 vláken, kde se na tentýž problém ptají jiní. Extrémní zájem o obor, rodinná tradice, zpoždění vlaku apod. jsou výslovně uvedeny jako neopodstatněné důvody. Proč, můžete odvodit sami.

V diskusním fóru nad těmito blouznivci bdí Mgr. Zuzana Uhlárová, která jim trpělivě odpovídá na jejich nejapné dotazy, vždy celou větou a ochotně s tím, že ji to mrzí, ale nedá se nic dělat. Na jiném fóru se jí pak dostane odměny v podobě urážek a nadávek typu "Uhlárová mě s každým dotazem pošle do prdele." Není to tak, do prdele bych vás posílal já, nekolegové. Tímto jí vzdávám tyvole hold za to, jak to dokáže ustát, a přeju jí něco jiného než Černovice. Blbost se porazit nedá.

středa 12. června 2013

Střepy do hlavy... SRSS memoáry

2006: Six Six Six
Čerstvě přijatej a zapsanej do Brna nemám co dělat o prázdninách (pracák už mě nebuzeruje). Majkl říká, že prej se jede na nějakej Točník. Nevím kde ani co to je, každopádně nejsme trapní, abychom jeli vlakem (viz Orlův text o tomtéž), tak vyrážíme na stopa. A protože jsme oškliví, jedem radši o den dřív. To se ukáže jako spoko volba, protože se dostáváme jen do Rosic. Tam chrápem ve chcankách na benzině a druhej den jsme rádi, že nás nějakej mukl, co se zrovna vrací z lochu, hodí aspoň do Třebíče. Je jasný, že to už nestíháme, tak jedem vlakem. Úděsná štreka přes Budějice a Plzeň, někdy kolem 9 večer jsme asi v Žebráku nebo kde, není nic vidět, na Točník vylezem, když už se neplatí vstupný, nebo ho minimálně po nás nikdo nechce. Na pódiu Balaclava zrovna končí a nastupujou Anyway. To mě nebaví, ale potkávám Orla a nějakého Vencu Tvarůžku. Oba se potutelně usmívaj a ukazujou mi na miniaturu Briana Molka, která postává opodál. "To je ten NoiseWriter pičo, take děcko pičo," dovídám se. Dneska ho známe pod trochu jiným jménem - soutěžní otázka pro mladší ročníky. Pak Vas Szuszanne, super jako dycky, Vilém gymnasta, Deverovka se mě tradičně pro změnu zase nelíbí (jsem škarohlíd, víme). Druhej den nechávam Majkla silnici jako správnej kámoš a jdu s ostatníma na vlak. V Přerově jde Venca koupit mrože. Vrací se s ledňáčky a vlak nám ujíždí. Orel dostává od Vency sadu, že jel přes celou republiku, aby si koupil vinyl o prasatech (Melvins: Pigs of the Roman Empire).

PLANETY FAN FACT!: Orel dostal tuhle přezdívku právě až na SRSSisSixSix od Vency, konkrétní legenda mi není jasná dodnes, ale já ho v té době znal pod úplně jinou přezdívkou - Gumák. Zajímavý taky je, že v Orlové ho paradoxně pořád nazývali postaru, když jsem tam teď byl.
 


2007: Swinger
Prapočátky MMM nebo co, ale ve Swingeru se nějak neangažuju. Šéfuje to Toro. Přijíždím do Těšína a vidím žlutej bus, kolem kterýho se motaj podivní hipíci (někdo z Hradce) a lidi, který by se dalo rozdělit do dvou kategorií: jedni jsou těžce nad věcí a mají přízvuk na předposlední slabice, druzí maj lehce vyvalený voči a toužebně hleděj směrem k Piastovský věži, kde možná čekají západ. Koncerty jsou všecky dym jak skurv, vlastně si uvědomuju, že tam tehdy hráli Gnu, takže teď v LMB jsem je viděl vlastně podruhý. Poslední OTK už nedávám a padám do komatu, ve vlaku zaspím a probudím se na hranicích ve Svrčinovci. Cestou pěšky do Mostů u Jablunkova si říkám, že punku už bylo dost.

2008 a 2009 vynechávám.



2010: Showcase
Hrajem tady s pravěkou verzí Stevie Brufen, jako jediná kapela, která není kapela. Je to přelomová záležitost: pražáci v Brně! Navíc na posvátný půdě Zbrojovky. Kacířskej podnik ale maká jako stroj, všechno jde podle plánu a tak, jak to mělo bejt načasovaný. Pro mě jasnej vrchol Le Christ Hypercubistic, jinak se spíš pohybuju kolem baru, kde Radim a Aran točej piva jak zběsilý a snažej se u toho bejt vtipný. Po půlnoci potyčka s nějakou ženskou na baru a odchod dom, dojezd v nonstopu a druhej den jen slyším, jak se Maňa nahatej vychcal na bar a všem to přišlo jako příjemná tečka.



2011: Slovo
Podivnej kabaretní podnik, slabá účast, na pípě Viťas a Kácov, rychlý koma. Má to skluz, dobrej je akorát Bugrr, když jdem na řadu my s MMM, jsem už tak našitej, že svoji přednášku o dějinách slezskýho noiserocku natáhnu na nesnesitelnou dýlku, zatímco Toro stojí na podiu vedle mě jak kondom a nic neříká. Ještě v noci jedeme domů. A pocit mám nijakej.

2012: Stopa
Tohle oceňuju jako bejvalej mistr Slezska a vicemistr Moravy v orientačním běhu. Opráším starou buzolu a chvílema dokonce uvažuju o tom, že začnu zase běhat. Druhá věc je Krakonoš na pípě - rychlý koma II. O lese už jsem někde psal, na Vartě si pamatuju akorát Raketoplán a kousek Planet a nejspíš i noar+is+. Druhej den se snažím vyžehlit nějaký svoje opilecký excesy jako moje oblíbený chrstání piva do ksichtu jinejm lidem nebo neustálý odcházení a přicházení o rozum. Druhej den se vloupávám do Pecháčkovy haciendy a málem jsem ubodán vidlemi, naštěstí paní Pecháčková je slabá žena, takže se mi daří prchnout. První nov v novým bytě... a letos?



2013: Summa
Upřímně řečeno tam jedu spíš kvůli kámošům než kvůli kapelám, mám tam taky tajnou misi a přijede nejspíš i můj kámoš Eimantas z Litvy. Ale třeba se mi to jen zdá a je to jen halucinace z podvýživy, po který přijde pomalá smrt hladem nebo umrznutí.





sobota 1. června 2013

skoro už rok...

Tyvole za pár dní to bude skoro rok, co jsem přestal kouřit, a rád bych se podělil o několik poznatků, ke kterejm jsem dospěl.

V první řadě je to fakt, že jsem na sobě fyzicky pocítil nějakej efekt. Jsem teda furt vyžranej (mám tyvole 93 kg, když nejdu dva tejdny do práce, jinak tak 86), ale tak nějak pociťuju vnitřně určitý zlepšení.

Druhá věc je ta, že fakt teď oceňuju a vnímám, když jsem v nekuřáckým prostředí, že ráno nesmrdím - ani já, ani hadry (teda aspoň ne cigárama, hehe). Je to super, fakt, nesmrdí celej kvartýr a rajčata na balkoně si to můžou dávat taky v čistším vzduchu... kozel zahradník...

No dobře. Další věc je, že jsem se stal na kouření i trochu alergickej - samozřejmě fakt nemám nic proti tomu, když ty sračky do sebe někdo dobrovolně pumpuje (sám jsem to dělal x let), ale už mi je docela nepříjemný, když mi to někdo čoudí pod nos. Kuřácký pauzy v práci tak vyplňuju třeba jídlem (proto tyvole mi říkaj Tloušť), protože s těma lidma nemůžu během toho bejt. Na koncertě Gnu v Lucerně jsem stál v rohu dole a během deseti sekund si kolem mě zapálili nejmíň tři lidi a fakt mi z toho nebylo dobře. Nevím, jestli je to nějaká póza mýho mozku, protože jindy bych měl asi v piči, ale prostě už to takhle vnímám.

No a nakonec jsem díky tomu byl jaksi "nucenej" vyhledávat v Brně nekuřácký hospody. Nemyslím tím teď hospody s oddělenými prostory pro nekuřáky, ale fakt komplet nekuřácký, a tak jsem našel třeba knajpu U Dědků na Veveří, kde točej skvělýho špinavýho Poutníka nebo Hluchou zmiji na téže ulici, kde dávaj pro změnu super Poličku a něco, čemu kolega dr. Stehlík říká Ipa, a je to dobrý jak svině.

Jsem taky rád, že se v Boru začala praktikovat praxe (pleonasmus) nekouření před pódiem a že to lidi dost dodržujou, sice to moc nepomáhá v globálu, protože v lokálu (dneska jsem vtipnej) se kouří normálka, ale aspoň během koncertu člověk nechcípne. Že jsou poslední dobou řady dost prořídlý je druhá věc, ale cigára s tím nemaj co dělat... podezřívám ilumináty z NKVB.

Takže tyvole: Jestli můžete, nekuřte, je to spoko.

pátek 3. května 2013

Kde všude je cítit dým?

Pro ty z vás, kdo nemáte větší zkušenost s bohemistikou a dialektologií, by to mohlo být zajímavé. Prověřil jsem v Českém jazykovém atlase výskyt slova DÝM, a tady je výsledek:

Obecně jde o výskyt nářečních variant ke slovu kouř, tj. zplodiny vznikající spalováním pevného materiálu, zpravidla dřeva. Na celém území ČR je zaznamenáno slovo kouř, s výjimkou těch dvou malých území na Slovácku (Kopanice) a jihovýchodním Slezsku. Označuje je ta tlustá čára, které se říká izoglosa - hranice jazykového jevu. V zelených oblastech se pak zaznamenává i slovo dým (samozřejmě v nářečních variantách, které odpovídají hláskově, takže na slezsku dym). Na většině území tedy existuje spolu s kouřem, na Kopanicích a v jv. Slezsku je osamocené. Vzhledem rozšíření můžeme diachronně (tj. v časovém vývoji) vysvětlit, proč je dým jenom v jižních a západních Čechách, na Slovácku a na Slezsku (plus dva malé ostrůvky v Jizerských horách a na Šumpersku). Je to jednoduché.
Všeslovanský výraz dým (např. chorv. dim) byl postupně nahrazován specificky českým kouř. Centrum jevu vyšlo z centrálních Čech, patrně z Prahy a jejího okolí, a vytlačilo dým na okraje. S postupnou nivelizací se bude jeho výskyt zužovat, aspoň je to pravděpodobné.
Zajímavé, ne? Cítím kouř...

sobota 27. dubna 2013

na tohle nemám tzv. buňky

...abych blogoval o tom, jak píšu diplomku. na to jsou tu jiní, třeba Soňa Príborská. pokud vás teda zajímá můj progres, uděláme to telegraficky.

1) byl jsem nucen napsat to nakonec česky, protože chorvatština přece jen není můj mateřskej jazyk (což ostatně ani češtině, ale rozumíme si, ne?) a chudák Mirna by se z toho asi zbláznila

2) vyhodil jsem Antu Tomiće, takže zůstává jen Gordan Nuhanović a Robert Perišić

3) problematiku překladu frazeologizmů jsem rozebral na hadry tak, jako nikdo předtím (vítěz)

4) cituju Wittgensteina (!!!)

5) během psaní vyhrál Pavel Pilch s Golden State Warriors finále NBA s nejlepším výsledkem ligy (69-13), vyhrál taky MVP, Playoff MVP, 6th Man of the Year, dostal se do All NBA Team a do All NBA Defense Team, hrál v All Star Game i v RookieVSSophomores Game, vyhrál 3pt Shootout a měl nejlepší úspěšnost trojek (52%) a 2,8 steals na zápas, byl taky druhým nejvíc faulujícím hráčem a měl průměr 27,7 PPG. Odehrál všech 82 zápasů a v playoff prošel přes Utah (4-1), San Antonio (4-2), Oklahomu (4-0) a ve finále rozbil Miami (4-0). Tato sportovní činnost mu zabrala asi 50 % času.




úterý 16. dubna 2013

all about ludvík

jak je vám asi jasné, nemám na nějaké blogování čas, právě jsem stvořil geniální větu týkající se Wittgensteina...

čtvrtek 11. dubna 2013

nová challenge: diplomka

Od nynějška zájemci z řad akademické obce i plebsu můžou sledovat moje bitvy s diplomkou. Momentálně jsem ve stádiu, že mám napsáno cca třetinu a zhruba tři týdny do odevzdání. Naostro začínáme zítra: v práci do konce měsíce dovolená, literatura připravená, koncept v hlavně, jazyk snad taky. Jedinej, kdo mě teď může ohrozit, jsem já sám, hlavně když naseru Mirnu, moji vedoucí.

Moje téma je "Psovka kao prijevodni problem u odabranim djelima hrvatske i češke proze"

Bog me ubio, jebiga...

děkujem za desku, jedeme dál

Nejdřív bych chtěl poděkovat všem, co nám dali nějaký love na tu desku, která se lisuje a doufáme, že vyjde  v květnu (to tam všichni máme narozeniny jsou ty komoušský svátky a tak).

pondělí 28. ledna 2013

Stalingrad sobě - zakládáme družstvo Stevie Brufen



Čus jak cyp,

někteří z vás už možná z jiného kanálu tuhle zprávu dostali, tak ti to číst nemusí, ti ostatní můžou přestat ve kterýkoliv moment, ale budem rádi, když dočtete aspoň do konce.

mlíko, do rakve víko
V létě jsme začali jako Stevie Brufen makat na desce. Nahrávali jsme u Francka a Kuby v brněnské Zbrojovce (SubSonic Studio), pak nám to míchal Bourek a teď dělá na masteru GAEX. Je to prakticky hotové a dalo by se to jebnou k downloadu, ale my bychom to chtěli dotáhnout trochu dál a vydat to regulérně na vinylu. A tady jsme u jádra takzvaně věci. 

Po vzoru (nejen) Lokalrekorc a dalších, kteří nějakým způsobem vydávali/vydávají vinyly formou sbírky Národ sobě, bychom vás chtěli s tímhle oslovit. Je jasné, že nejradši bychom si to celé zaplatili sami, a můžete si myslet, že jsme třeba socky. Na druhou stranu, třeba P. se podílel takovýmhle způsobem už na dvou (pro někoho je to hovno, pro někoho dost, že jo) deskách (Jonathan Kroll, Odeur de Violettes) a přijde nám to jako spoko způsob hned z několika důvodů: kapela může vydat desku na nejspíš jediném smysluplném médiu, podílníci dostanou příslušný počet desek a můžou s nima klidně zahajcovat (zatopit – pozn. aut.) nebo je prodat na e-bay za 900€ do Moldávie s tím, že jde o raritní vydání Beatles. Navíc tohle funguje na bázi jakéhosi rovného družstevního vztahu – ku prospěchu všech zainteresovaných, a že je takovýchhle událostí zatím furt docela málo, i v té naší scéně (a je super, že jich pomalu přibývá).

judas marx terorizuje občany new stalingradu

Jaká je teda naše představa, pokud jste číst nepřestali:

Domlouváme to s xvinylx, rozhodli jsme se tak po zvážení zkušeností kámošů, co už s nima makali, ne že by jiní byli špatní, ale tihle kluci nám z toho vyšli nejlíp. 

Věříme tomu, že my dohromady za SB dáme prachů, kolik budem schopni; to zatím zjišťujem (děláme kariéry jako pokrývači a skladníci, hehe), ale snad se to bude pohybovat aspoň na 50 % nákladů (ty zatím taky ještě nemáme komplet).

Byli bychom rádi, kdyby každý, kdo se rozhodne nám na to přispět, dal minimálně 500 Kč. Za každé pětikilo dostane dotyčný pšíslušný počet kusů, zatím to vychází cca na 3ks/500,-Kč. 

Abyste nekupovali zajíce v pytli, pošlem vám nějaké ukázky, samozřejmě, ale neradi bychom, aby to leaknulo, než to bude hotové. My si samozřejmě myslíme, že je ta deska zabijácká, že jo.

UKÁZKY STAHUJ TU

Kdyby se náhodou vybralo víc, buď uděláme víc desek, ale spíš bychom to asi rozdělili spravedlivě a povraceli zpět, co komu patří. Taky uděláme sdílený dokument, kde to budem zapisovat, aby to bylo transparentní.

ČÍSLO ÚČTU: 43-1345690267/0100 
do zprávy pro příjemce napište, o koho a o co de 

Kdybyste měli zájem, dejte nám vědět.
Kdyby ne, tak to je samozřejmě v cajku a budem rádi, když to třeba pošlete dál. Dík.
Stevie Brufen (Palo/Pechy/Toro) kdyžtak pište na pilch.pavel@seznam.cz