Nejdřív to byl efekt humorný, kterým jsou texty prošpikovány jak dobře proložený špíz. Už název alba a titulní píseň si říkají o antologické zvěčnění. Pak jsem ale začal víc zkoumat motivy, které se tam objevují, a zjistil jsem, že texty alba mi evokují jednu ze zásadních epoch světového básnictví, a to je moderna, přesněji její dekadentní větev.
Typické blackmetalové motivy jako je smrt, hnus, temnota, peklo, rozklad aj. se přirozeně prolínají s estetickými požadavky dekadentního umění přelomu 19. a 20. stol. Můžeme říct, že takový Hlaváček, ať zůstaneme u nás, byl de facto zakladatel českého blackmetalového textu. Bez příčiny. Z vlastní zkušenosti vidím, že ve slovanském prostředí, které bylo tou dobou vždycky o krok pozadu za západoevropským děním, je takových jmen více (například srbský básník Vladislav Petković Dis - už jeho pseudonym, který si zvolil podle pekelného města z Dantova Pekla, je výmluvný dost, a to neznal kytary do véčka a dvojšlapky). Když se pak podívám na texty MH, napadá mě, jak by asi obstály v době, kdy se hroutilo rakouské císařství.
Jsem si jistý, že by je kritika roznesla na kopytech. Kritika, která byla rigidní, uzavřená ve vlastní české zaprděnosti (jaká je ostatně dodnes), a jediný, kdo by je ocenil, by byli ochlastové a bolestíni z okruhu Moderní revue. A samozřejmě pozdější generace. Tak jako ta moje. Master's Hammer naplňují dokonale obrázek drzého floutka, který se nebojí říct, že život stojí za piču, a bylo by snad nejlepší z něho co nejdřív zmizet (ušetři mě, Die, života věčého / beztak jsem duševně uondán). Smrt je samozřejmě absolutní, a do jejích osidel vedou nejen nemoci srdce a novotvary, ale už jen samotné sny, které jsou nakouknutím do absolutna. V tomhle smyslu jsou ty texty vlastně pozitivní - nenabízejí sice obrázky posmrtného ráje a velké žranice, ale aspoň jdou přímo k jádru věci - jsme bezcenná rasa, a tak si to taky vyžerem, tak proč se s tím moc jebat.
Dandysticky aristokratický model básníka naplňují MH lepkavou češtinou narvanou vančurovskými obraty, přechodníky a konstrukcemi na hranici pasivní slovní zásoby (sám jsem si musel najít ve slovníku, co znamená mázdra nyvá). Je to póza, do které se záměrně staví - jsou lepší než lidská lůza, která se honí za "spokojeným životem", ať už to znamená cokoliv. MH mají radši temnou stránku naší bídné existence. To vše doplňuje samozřejmý ironický škleb, se kterým drze shlíží z výšin svého nahnilého Parnasu na hmyz lidstva.
Nemůžu však říct, že jde o modernisty v tom literárním slova smyslu, protože od té doby uteklo sto let. Dějiny se ale vrací ve spirále, a tak MH obohacují tuhle blackmetalovou modernu o aktuální reálie a konotace (samopal, cirgule, Lovecraft), a to je úplně normální - pracují s texty své doby, a zároveň jsou pořád na umělecké - jo, nebojím se to použít - výši. Forma je téměř dokonalá, obsah naprosto.
Poslouchám Master's Hammer kvůli textům, a možná bych mohl začít poslouchat i jiný blackmetal ze stejného důvodu. Něco mi ale říká, že tohle už ale nic nepřebije.
