Obecně jde o výskyt nářečních variant ke slovu kouř, tj. zplodiny vznikající spalováním pevného materiálu, zpravidla dřeva. Na celém území ČR je zaznamenáno slovo kouř, s výjimkou těch dvou malých území na Slovácku (Kopanice) a jihovýchodním Slezsku. Označuje je ta tlustá čára, které se říká izoglosa - hranice jazykového jevu. V zelených oblastech se pak zaznamenává i slovo dým (samozřejmě v nářečních variantách, které odpovídají hláskově, takže na slezsku dym). Na většině území tedy existuje spolu s kouřem, na Kopanicích a v jv. Slezsku je osamocené. Vzhledem rozšíření můžeme diachronně (tj. v časovém vývoji) vysvětlit, proč je dým jenom v jižních a západních Čechách, na Slovácku a na Slezsku (plus dva malé ostrůvky v Jizerských horách a na Šumpersku). Je to jednoduché.
Všeslovanský výraz dým (např. chorv. dim) byl postupně nahrazován specificky českým kouř. Centrum jevu vyšlo z centrálních Čech, patrně z Prahy a jejího okolí, a vytlačilo dým na okraje. S postupnou nivelizací se bude jeho výskyt zužovat, aspoň je to pravděpodobné.
Zajímavé, ne? Cítím kouř...
